Červenec 2017

Pár velmi potěšujících zjištění a do nebe volající zájem

20. července 2017 v 13:28 | Normal Girl
Dva dny jsem se obešla bez pražského subsaharálního vzduchu, byla jsem na chalupě pohromadě se svým otcem, výčepem, sudem černého piva a bazeném. Ale vůbec jsem si to neužila. První den jsem totiž ráno jela v pět na Smíchov, abych si u táty v práci vyzvedla čtvery japonské porcelánové hrníčky. Jsou fakt úžasné.
Výsledek obrázku pro japonské hrnky

Každopádně jsem ve čtyři odpoledne zapadla do pokoje a spala do půl desáté večer. Zbytek noci jsem pila, jedla a četla knihu Pýcha a předsudek.
Související obrázek

Druhý den jsem se nějak díky prostředí, ve kterém se naše chalupa nachází, rozhodla pohrabat v rodokmeni Lucemburků. Došla jsem na to, že spousta z nich má nedohledatelné potomky přes levobočky, takže je v podstatě možné, že Lucemburkové v Lucembursku tu někde mají ještě nějaké příbuzné. A když ne tady, tak v Polsku, Francii, Itálii a dokonce Španělsku. Um... V Anglii ani ne. Protože jejich potomstvo, které se tam vyvdalo, tak se nedočkali potomstva.
Výsledek obrázku pro erb lucemburska

Během cesty domů do Prahy jsem zjistila, že rodiče jedou následující den pro sestru na tábor a pak zůstanou na chalupě, což znamená, že mám času na sebe hodně. Takže mám čas si přeorganizovat skříň, abych v ní měla víc přehled.

V úterý, když jsem odjížděla, tak mi domů přišel papír, že mám doporučený dopis na poště, tak jsem si tam skočila a mám smlouvy na tu mojí stáž v novinách. Je to pojmenované jako dobrovolnická činnost. Mohli by to přeformulovat na stáž, ale nejspíš je to ani nenapadne. Co bych také po mladé frontě mohla chtít, že?
Související obrázek

A k těm potěšujícím zprávám musím dodat i pár špatných zpráv. Můj ex/milenec si myslí, že po tom klouznutí o víkendu mu opět budu dělat povolnou dívku. Což ani náhodou neplánuji. Na jeho nabídku, že by se dneska stavil jsem mu musela zalhat, že nebudu doma. A na víkend jsem si vymyslela akci s přáteli. A z nepochopitelných důvodů ho zajímalo, jestli jsou to kluci nebo holky. Odpověděla jsem mu tedy, že holky, ale i kdyby to byli kluci, tak mu to může být jedno. Urazil se. Jeho problém. Já tu naší dohodu ani trochu neporušuji.
A tou druhou špatnou zprávou je, že mi očividně nevychází ani to místo, jak jsem byla minulý týden na pohovoru. Tedy do pěti odpoledne je ještě času dost, ale nikdo nevolá a ani nepíše email. Jsem tudíž poněkud napjatá. Ale pokud se mi brzy ozvou, tak dám hned vědět, jak jsem dopadla.

A jak se daří v průběhu týdne vám?

Vaše

Normal Girl

Vzpomínáte jak jsem říkala...

18. července 2017 v 10:00 | Normal Girl
..., že jsem svému ex/milenci nedala 4 týdny to, co opravdu chtěl? Tak se stalo něco velmi neočekávatelného. Napsal mi a ptal se co dělám, když jsem mu napsala, že jsem byla u kadeřnice, tak se celý vyděsil, že jsem se nechala ostříhat na krátko a chtěl, abych mu poslala fotku, jenže já jsem strašná lemra pokud jde o focení selfie, přeci jen se fotím tak jednou za měsíc a tu fotku obvykle postnu na svůj instagram, nebo facebook, aby lidi viděli, že fakt ještě žiju. Teď ale zpět k tomu, co se stalo. Ne, že bych mu přímo řekla, aby se přijel na ty vlasy podívat, ale asi to tak vyznělo a v půl dvanácté v noci mi přišla esemeska, že je před mým domem. Říkala jsem si, že si s ním jen promluvím a půjdu zpět domů, abych mohla dokoukat díl Přátel a jít spát, jenže on mi celkově narušil plány tím, co udělal.

Víte, český kluci a většinou kluci obecně se přijdou podívat, pokecaj a vrátí se hned domů, ale on ne, že si sedneme na lavičku a budeme si povídat skoro půl hodiny, takže nestíhal metro a byl líný si zavolat taxi. Já bych mu ho zavolala, kdybych na to taxi měla číslo. Jsem totiž holka, co zná noční dopravu a raději hodinu jede hromadkou, než aby sedla do pražského taxíku. Když to shrnu, taxíkem jsem jela dohromady 11x z toho jsem 10x to taxi neplatila a jednou ano. A ještě to bylo mimo Prahu. Každopádně, co asi tak nadržený chlap dělá s holkou, se kterou se domluvil před několika měsíci na mileneckém vztahu? Vyjel po mně a nijak mu nevadilo mě málem vysvléknout na lavičce u dětského hřiště. Připomeňte mi, že tomu francouzovi, co tam telefonoval na balkóně dlužím kytky za to, že ho vyrušil. Nakonec jsem souhlasila, že může přespat u mě. Samozřejmě, kluk, který s vámi nechodí to vyhodnotí jako povolení k sexu. A protože abstinuji taky celkem poctivě, tak jsem mu ne taky neřekla. Řekněme, že noc byla divoká, ale naštěstí to nikdo neslyšel. Ovšem ráno bylo k popukání.
Víte moji prarodiče jsou zvyklí ráno dost brzy vstávat a babička je zvyklá lízt lidem do pokoje, ačkoliv ví, že spí a jsou zavřené dveře. Takže nahlédla do pokoje. Díky bohu, že byl otočený tak, aby nepoznala, že se mnou byl v posteli kluk. Naopak si myslela, že se sestra v noci objevila doma a přespala. Sice bydlí se svým amantem, ale když se její amant opije a dost festově, tak raději chodí spát jinam. Nevím, jestli je to proto, že by jí sexuálně napadal v opilosti, nebo prostě chrápe až se okna třesou. Raději jsem babičku u téhle možnosti nechala a jen, co se vrátila máma z chalupy, tak jsem se jí přiznala, že jsem měla přes noc společnost a babička si myslí, že tu byla ségra.
Tak babička odešla a on celý vyplašený na mě koukal, ale pak to vyhodnotil, jako že se nic neděje a dali jsme si ranní sex, po kterém se oblékl a poprosil mě, jestli bych mu zavolala taxi. Chytráček totiž ví sice kde bydlím, ale adresu z hlavy nedá. Navíc jak už jsem se zmiňovala, je to Vietnamec, takže by mu asi na dispečinku moc nerozuměli.
Ten samý den večer mi psal s obavou, že to babička ví. Tak jsem mu vysvětlila, že si myslela, že se mnou v pokoji spí sestra a tak se nemusí bát. Taky jsem mu řekla, že bych byla asi na tom hůř než on, protože moje babička je mi schopná dávat kázání z bible. Smůla, že bydlím s protestantkou. Na to mi napsal, že si můžu bibli přečíst, když jsem doma a mám čas. Musela jsem mu s lítostí oznámit, že nic takového číst znovu nebudu, protože jsem konvertovala k buddhismu.

Víte, on má vždycky problém se setkat tváří v tvář s kýmkoliv z mé rodiny. On si uvědomuje, že milenecký vztah je něco, co by se nemělo, ale chce to, protože bez tohohle podivného vztahu by musel být zas v celibátu dokud mu matka z Vietnamu nenapíše, že pro něj našla výhodnou partii. Já ho upřímně z jedné strany chápu, ale z té druhé mi přijde docela vtipné, jak se snaží vyhnout kontaktu s mou rodinou osobně, ale je ochotný všem v mé rodině skrze mě přát k narozeninám. A už jsem mu jasně říkala, že za něj přát k narozeninám nebudu, protože ho nikdo z mé rodiny nezná, jelikož spolu nechodíme. Nevím, jestli se bojí, že jednou vrazí do mého otce a ten mu s velkou radostí jednu ubalí nebo prostě nechce poznat rodinu, aby se na mě nezačal vázat.

Mimochodem můj otec o mém mileneckém poměru ví. Jediné, co ho zajímalo bylo, jestli je ten chlap alespoň svobodný a posledně nepřímo narážel na to, že bych si na něj měla pořídit bičík. (Tak vtipně to pronesl po tom, co se podíval na film Padesát odstínů.) Na to jsem svému otci opáčila, že na to nejsme a hrát si na Padesát odstínů fakt nehodláme.
Takže si v závěru myslím, že můj ex/milenec se vůbec střetu s mou rodinou nemusí bát. Tedy pokud jde o prarodiče, tak možná trochu jo.... Ale dokud nebydlím ve svém, tak je vysoká pravděpodobnost, že na ně jednou narazí v momentě, kdy to ani jeden z nich nebude čekat. A mě budou čekat kázání.

Nebo bych náš milenecký vztah mohla už naprosto ukončit a začít žít normální milostný život, který nebude založen jen na tělesných potřebách.

Co myslíte? Mám si milence ponechat a nebo ho pustit k vodě a sehnat si někoho, kdo si mě bude vážit?

Vaše

Normal Girl

Míra vtipnosti hraničící se slovním napadáním

17. července 2017 v 8:00 | Normal Girl
Výsledek obrázku pro facebook
Víte, jak jsou na facebooku různé stránky určené třeba pro lidi, kteří hledají práci? Tak občas se na těchto stránkách vyskytují individua, která baví si z lidí dělat srandu, ale kolikrát jim nedochází, že jejich srandičky už nejsou jen srandičkami.
Jednu takovou osobu znám skrze příspěvky. Jde o chlapa, který se cítí dobře, když všechny ve skupině na facebooku označuje za socky a pak k jejich dalšímu slovnímu napadání používá fotografie z jejich facebookových účtů. Říkáte si, že jeho chování by měli řešit administrátoři, ale ti, podle toho, co jsem vysledovala nemají na správu skupiny zrovna čas a když se k nim dostane hlášení na příspěvek, tak jej pan chytrý jen smaže a pár dní seká dobrotu. Bylo by opravdu jednodušší toho cápka odstřihnout od celé skupiny.
Sama jsem si na tohoto vtipálka posvítila a zjistila jsem, že jde o člověka, který se prezentuje jako velké zvíře, ale přitom neumí správně používat photoshopu a je velice divné, že se mu tam bije několik škol, přičemž jedna z těch posledních je střední škola, takže není zcela možné, aby měl již vysokou školu.
S dalším uživatelem této stránky jsme řešili jeho chování v soukromé konverzaci a došli jsme k tomu, že je na čase tohoto idiota odstřihnout od facebooku úplně. Určitě mu přijde vtipné jeden den psát z náplavky a druhý den přidávat příspěvky údajně z Dubaje a pak ani netrefit časový posun. Musela jsem se opravdu smát. A jeho tvrzení, že se zná s tím a oním člověkem mi přijde směšné. Například bývalý ministr financí Andrej Babiš by si o něj ani kolo neopřel, protože kdyby se k takovému individuu hlásil, tak přijde o hromadu voličů mezi nezaměstnanými.
Takže pokud na takového člověka, co tvrdí, že se s Babišem smějí sockám na šlapadle na Vltavě, narazíte, tak vězte, že chce být jen zajímavý a jediné, co můžete udělat je nahlásit jeho příspěvek facebooku ke kontrole, když to správci stránek již nezvládají a nebo konverzaci nafotit a poslat ji k posouzení panu Babišovi, který jeho osobu může zažalovat za špinění dobrého jména osoby politicky činné.

Máte také zkušenosti s takovými lidmi?

Vaše

Normal Girl

Když vám někdo položí otázku, co posloucháte za hudbu...

16. července 2017 v 10:00 | Normal Girl
Výsledek obrázku pro listening to music
Když se podaří narazit na člověka, který s vámi chce trávit volný čas a je jedno, jakého je pohlaví, tak po nějaké době se zeptá, co za hudbu posloucháte. Protože, když máte podobný vkus na hudbu, tak se vždy máte očem bavit, když dojdou jiná témata k hovoru.
Opravdu není dobré začínat odpověď na tuto otázku hudbou, kterou moc lidí nezná. Zaprvé se budou tvářit dost divně a za druhé budou mít spoustu otázek, na které je u různých druhů hudby několik set možných odpovědí.
Bezpečná odpověď jsou soundtracky. Člověk si pod tím nedokáže představit jaké určité soundtracky máte na mysli. V mém případě počítejte s tracky z Fast&Furious ságy, Pirates of the Caribean řady a Lord of the Rings s The Hobbit.
A pak je jen na vás jakou další hudbu k tomu přihodíte. V momentě, kdy jste na soundtracky, tak je zvláštní kombinace, když budete poslouchat rock, punk nebo metal. Naopak pop je pro lidi přijatelný po oznámení, že posloucháte soundtracky.
Jenže druhů popu existuje opravdu hodně a strašně málo lidí o nich kdy slyšelo. Tedy latinský pop myslím znají všichni. Ale další druhy už moc z vás asi nezná. Například korejský pop. Z něho vám asi něco bude říkat pouze jméno PSY a písničky Gangnam style a Gentleman. A ano, je to v korejštině, pokud jste doposud netušili, co za jazyk to tam vyjma anglických částí je.

Moje orientace na asijskou hudbu celkem lidi překvapuje a tak se snažím spíš o této hudbě moc nemluvit, protože v momentě, když lidé touží po detailech, tak jich mohu dát tolik, že je to velmi brzy začne štvát.
A tak většinou řeč stočím k hudbě, kterou poslouchají oni. Není to problém, za tu dobu, co hudbu poslouchám jsem si prošla několika hudebními styly, takže mám celkem slušný rozhled.

A jaká hudba ve vašem případě vyvolává řadu otázek mezi vašimi novými známými?

Vaše

Normal Girl

Skvělý recept na depresi

15. července 2017 v 9:00 | Normal Girl
Jako každá holka mám svoje dobré a špatné dny. A jsou různé způsoby, jak si je zlepším. První fází jsou seriály jako Přátelé a Dva a půl chlapa nebo Hra o trůny. První dva seriály jsou zábavné a ten poslední přichází na řadu v momentě, kdy mám chuť se podívat na pár umírajících postav. A že jich v té další řadě musí být těch smrtí opravdu hodně.
Druhým způsobem je hromada sladkého. Není divu, že jsem přibrala těch 7 kilo. Ale tak vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou začala omezovat sladké a trochu cvičit, tak snad už dál nabírat nebudu. Mé nejoblíbenější depresivní pochutiny jsou horká čokoláda, puding vařený z vody (klidně si to vygooglete) a sušenky, nejlépe máslové s čokoládovou horní vrstvou.
Třetím způsobem je slané, v mém případě jsem odpískala chipsy, krekry a oříšky, takže spíš konzumuju solená slunečnicová semínka. A nebo si prostě udělám domácí chipsy.
Čtvrtým způsobem je alkohol. Ten piju už jen, když potřebuju z depky vyjít pomocí filosofických úvah. Poslední má úvaha skončila poznáním, že na tom v životě špatně nejsem. Potřebovala jsem k tomu pár sklenic lambrusca a pár panáků soju (korejské vodky, nebo jak to prezentovat).
A pátý způsob je vaření. Vždycky uvařím něco, co mi tu náladu zvedne. Třeba posledně jsem udělala vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem a špenátem. A na to, že jsem to vařila napoprvé, tak to bylo fakt dobré.

No a pak mám sem tam depresi stylu, že udělám všech pět způsobů a ani jeden mi nepomůže, takže jsem přišla i na šestý způsob. A tím je psaní. V depresi jsem napsala už pár kapitolových povídek na jiném svém blogu a celkem jsem se i divila, jak je možné, že to někdo vůbec četl a kladně ohodnotil. DOkonce se mi i některými částmi povedlo lidi rozbrečet. Tedy netuším, jak se mi to povedlo, protože při zpětném čtení mě to ani trochu nepřinutilo slzet.

Každopádně každý máme svůj způsob, jak se házíme z depky do pohody. Jaké jsou vaše způsoby?

Vaše

Normal Girl

Proč nehledat známosti přes Badoo

14. července 2017 v 17:00 | Normal Girl
Výsledek obrázku pro badoo png

Asi jste na tom ještě nebyly tak zoufale, abyste musely hledat známost přes různé seznamovací portály. Ale pokud jste se k tomu dopracovali, tak jste jistojistě používaly portály, které nebyly zpoplatněné. A mezi takové v jisté míře patří i BADOO.

Badoo jsem začala používat před dvěmi lety, ne proto, abych hledala muže, se kterým bych mohla randit, ale proto, abych poznávala lidi z celého světa. Badoo má totiž úžasnou vlastnost, můžete na něm měnit polohu, takže není problém si vyhledávat přátele ku příkladu v Tokyu a přitom ani nevytáhnout paty z domova nebo internetové kavárny, záleží, kde se právě nacházíte. Našla jsem spoustu lidí, kteří byli ocohotní si povídat, ale jak je to u mužského pokolení, tak většinou všichni stáli o dirty talk nebo hanbaté fotografie. Takže jsem se badoo na určitý čas vzdala a využívala aplikaci, která mmi zaručovala, že tam žádný úchyl otevřeně nebude nic chtít z důvodů, že je aplikace monitorována kvůli bezpečí studentů, kteří ji hojně využívají.

Ale teď byl opět čas si otevřít badoo. Navrhla mi to kamarádka, že si tam takhle našla už dvě známosti a s jednou už byla i na schůzce. Ne, že bych do badoo vkládala nějaké naděje, ale rozhodla jsem se tu aplikaci zas používat. Neuplynuly ani tři hodiny, co jsem si aplikaci stáhla a už mi chodily zprávy od mužů z celé České republiky. Vesměs šlo o zprávy Jsi sexy. nebo Máš kluka kotě? . Pak tu byly dva, kteří napsali vcelku normálně, ale já neměla chuť se ke klukům nijak družit, takže jsem je vymezila do přátelské zóny a to se jim asi moc nelíbilo.

Každopádně vám radím dobře, abyste na seznamkách vystupovali pod falešnými jmény. Zaprvé když narazíte na stalkera, tak vás nenajde, protože nebude mít ponětí, kdo vlastně jste. Zadruhé, je zcela pochopitelné, když cizímu chlapovi řeknete, že se jmenujete dejme tomu Lenka místo Adély, ale on se za to nemůže zlobit, když se například sejdete jen jednou a nic z toho nebude. Až tak na třetí schůzce by bylo dobré mu s opatrností říct, že kvůli bezpečí jste použily jiné jméno a pokud ten chlap není naprostý idiot, tak to pochopí.

Naprosto miluju chlapy, kteří započnou dopisování otázkou Jak se jmenuješ? místo pozdravu. Jednomu takovému jsem napsala, že jméno je moje věc a říkat mi může tak, jak mě spousta lidí oslovuje. Jaksi si myslel, že má vyhráno, když mi pak začal psát i v tu nejnevhodnější dobu a to ve čtvrt na jednu ráno. V dobu, kdy se mi konečně daří usnout. Nevím, jestli se mě snažil svým zájmem o mou osobu nějak oslnit, ale maximálně ve mě vyvolal chuť opět tu aplikaci smazat a neřešit svůj (ne)sociální život.

Další věc, jak poznat podivné individuum na badoo je, že má na svém profilu minimum informací a jen jednu fotku, kdy je zcela možné, že vyfotil jen svého kamaráda nebo dokonce fotografii stáhnul z internetu. To na mě dokonce zkoušeli kluci s lokací v Jižní Koreji, že si profil zahltili obrázky slavných osobností a mysleli si, že nikomu nepřijde divné, že Kang Sung má badoo, když je už dávno pod pantoflem. Tím chci říct, buďte opatrné dámy. Já sama jsem na badoo narazila na tolik podivných existencí, že je opravdu na místě, abych varovala i další z nás.

A když na to tak přijde, tak stejně nejlepší seznamka je zajít o ovíkendu nebo po práci do hospody na panáka nebo drink a když jste charismatická, tak se seznámíte s někým novým raz dva. Co jsem se vrátil ado Prahy, tak jsem v hospodě potkala už pět chlapů, kteří za něco stáli, ale bohužel byli buď zadaní, nebo mě podezřívali z držení padělaného občanského průkazu. To je tak, když nevypadáte na svůj věk a pijete s policisty. Takže jak by řekla Carrie v seriálu Sex ve městě, páteční večer je čas pro ženy, aby si sehnaly rande na víkend. A je už jen na mužích, jestli to rande bude jen jednorázové a nebo se z toho stane něco víc. Bavte se dámy, dokud to jde.

Vaše

Normal Girl

Chvilky napětí po pohovoru

14. července 2017 v 8:00 | Normal Girl
Tak jsem včera na tom pohovoru skutečně byla. Pohovor k mému překvapení vedl majitel firmy osobně a nesl se v uvolněnějším stylu, než jsem zvyklá. Pan majitel měl zájem nejen o pracovní zkušenosti, ale zajímalo ho i jak se mi na daných pozicích líbilo a nelíbilo, co měly společnosti pro své zaměstnance jako výhodu a podobně. Myslím, že jsme si padli do noty. Ovšem jednoznačně mi nemohl říct, že mě bere všemi deseti, protože jsem šla na pohovor na pozici, která má teprve zniknout po ukončení průzkumu mezi jejich klientelou. V momentě, kdy klientela nebude mít o dané služby zájem, tak se může stát, že to místo pro mě nebude. Nejpozději mi dá vědět prý do 20.7., tak jsem zvědavá.

Abych pravdu řekla, tak by se mi i na dané pozici líbilo. Podle všech těch věcí, které jsme probrali v rámci neformálního pohovoru, jsem mu vycházela jako velmi vhodný kandidát. Zcela proto, že jsem také blogerka. Jestli si myslíte, že působím jen na tomto blogu, tak vás musím vyvést z omylu, působím i jinde a pod jiným uživatelským jménem. A celkem jej to zaujalo. Mám silné podezření, že si pan majitel i přečetl jednu mou práci po mém odchodu. Vyžadoval po mně, abych mu to ukázala. Začínám se bát, že po přečtení určitých prací se pan zaměstnavatel zalekne... Ale co už, chtěl vidět kreativitu.

Jediné, co mi zbývá je doufat, že se nový projekt rozjede na plné obrátky a já budu potřebná, nebo budu po 20.7. opět zasílat tucty životopisů každý den. Držte mi palce.

A co vy, jak dlouho vám trvalo sehnat práci a jak dlouho jste čekali na kladnou odpověď od zaměstnavatele?

Vaše

Normal Girl

Pohovor

13. července 2017 v 11:00 | Normal Girl
Výsledek obrázku pro pohovor v kavárně

Od mého posledního pohovoru utekly dva týdny a nikdo se mi neozval. Když jsem se ozvala já, tak mi bylo řečeno, že nejsem vhodnou kandidátkou a tím to haslo. A tak mi nezbylo nic jiného, než opět hledat. Kupodivu mě překvapilo, že na odeslaný životopis mi odpověděli ten samý den, sice v pozdních večerních hodinách, ale to mi bylo v celku jedno. Prostřednictvím emailu jsem se domluvili na termínu pohovoru. K mému překvapení se mi z podpory přiznali, že v Praze ještě nemají kancelářské prostory a tak se bude pohovor konat v jedné pražské kavárně.

Za zkoušku nic nedám a uvidím, jak dopadnu. I tak mám rozeslánu spoustu životopisů, takže i kdyby mi to opět nevyšlo, tak mám možnost, že se mi ozvou jiní. Tedy doufám v to. Doufání je jediná věc, která mi v současnosti zbývá.

Netuším, jestli máte také takové rodiče jako já, ale ti moji hledání práce vidí jako Hurvínek válku. Můj otec pracuje už od návratu z vojny pro jednoho a toho samého zaměstnavatele, což je víc jak 25 let. V tu dobu tu byl ještě komunismus a zaměstnavatelé byli povinni vzít každého. Teď si zaměstnavatelé doslova vybírají zaměstnance podle znalostí, které potřebují a vzhledu, který lahodí jejich oku. To ale nikdo ze starší generace netuší. Myslí si, že naše generace má stejné podmínky k zaměstnání, jako ta jejich. Časy se ale mění a s tím i preference zaměstnavatelů.

Tak mi držte palce u dnešního pohovoru a brzy na shledanou.

Vaše

Normal Girl

Problém zvaný společný pokoj

12. července 2017 v 9:00 | Normal Girl
Nevím jistě, ale asi jsem jediná, kdo sdílí pokoj se sourozencem, který je ode mě téměř 10 let. Ale je to opravdu nejhorší forma bydlení, která existuje. Obzvlášť, když při zařizování pokoje se původně počítalo jen s dvěmi dětmi, ne třemi. Moji rodiče si ale v roce 2004 udělali další dítě, takže se v pokoji po nějaké době objevila druhá patrová postel. Po té manželské, kterou pořídili pro mě a o 4 roky mladší sestru, to nebyl zrovna chytrý tah. Zabralo to moc místa a vzhledem k tomu, že všichni máme přes metr sedmdesát na výšku (a to i ta nejmladší), tak je opravdu složité existovat pod oběma postelemi, jak se to inzeruje v letácích SCONTO nábytek. Pokoj mající cca 4x3 metry se s těmi postelemi zdá mnohem menší. Nehledě na fakt, že rodiče tak úplně nedomysleli šatní skříně a skutečnost, že někdy vyrosteme a budeme potřebovat jiné typy ukládacích prostor, než jsou komody s pěti zásuvkami. Takže po tom, co se moje sestra odstěhovala, tak jsem do pokoje koupila šatní skříň, kam nejen dám věci složené do polic, ale můžu si do ní i něco pověsit na ramínka a do šuplíků se vejde mé spodní prádlo a ponožky, abych je měla stranou od spodního prádla nejmladšího sourozence, který má svou vlastní skříň. Přeci jen krajky a tanga nejsou určené pro dítě na základní škole. A mé dražší kousky také ne. Pořád přemýšlím, jak jí zamezit přístup do mé skříně.

Další problém společného pokoje je, že je ho třeba debordelizovat pokaždé, když se čeká nějaká návštěva, která s velkou jistotou vleze právě do našeho pokoje. Tak úplně mi nejde udržovat pořádek přes školní rok pod postelí mladší sestry. Až když teď odjela na tábor, tak jsem konečně ujistila sama sebe, že ten kancelářský stůl, který jí dali rodiče, stále stojí na tom samém místě. Dokonce jsem pod ním objevila dvě ze svých kabelek, z toho mi jednu daroval můj ex k narozeninám, takže mi to ani nevadilo, že na pár měsíců zmizela z mého dohledu.
Dokonce jsem našla i koženkovou červenou pohovku, kterou moji rodiče strčili prve pod mou patrovou postel, ale já ji sama přestěhovala k oknu. Poslední měsíc byla zaházená oblečením a trůnil na ní koš s vypraným a vysušeným prádlem, který nejmladší dítě mělo roztřídit a uklidit. Všechno to zbylo na mě. Co se dá dělat.

No a poslední co mě opravdu a nehozně v tomto šíleném stylu bydlení trápí je skutečnost, že i když si někoho náhodou najdu, tak není možné si kluka nebo holku vzít na přespávačku do pokoje, protože patrová postel je už pár let stará a dost vrže, nehledě na fakt, že už čekám jen, kdy se mnou spadne, ale k tomu má nejmladší sestřička z vedlejší postele výhled přímo do té mé. Plus pánská přítomnost nutí mé prarodiče cestovat na opačnou stranu bytu a otravovat se vším možným.

Jistě tenhle problém by se dal vyřešit tím, že si zaberu obývací pokoj, ale jen kdyby v něm nebydleli prarodiče. Takže mi už zbývá jen vydržet do doby, než si vydělám dost peněz na to, abych se odstěhovala sama do vlastního, nebo, jo je to morbidní, počkám, až babičku s dědou vypravíme na poslední cestu. Což může klidně trvat ještě dvě desetiletí, čili je pomalu reálnější se odstěhovat do svého.

A než se tohle všechno vyřeší, tak jsem nucená nenavazovat vztahy, nebrat si domů návštěvy a trpět nepořádek, který se mi daří krotit jen, když není nikdo doma. Život je holt těžký.

Vaše

Normal Girl

Hledání práce

11. července 2017 v 11:00 | Normal Girl
Nevím kolik z vás je taky zabředlých v tom kolotoči odpovídání na nabídky práce, chození na pohovory a následným novým hledáním. Podstatné je, že nemá cenu se stresovat, že nemůžete nic najít. Já sama hledám nově tři měsíce a stále nic nemlžu najít.
Nejde o to, že bych neměla vzdělání, nějakou kvalifikaci, ale bohužel nemám pracovní zkušenosti, které by se daly plně prezentovat jako zkušenosti. Prošla jsem si pár zaměstnáními, ale byla jsem nucena je ukončit. Jednou protože za mě vzali příspěvek od úřadu práce, že vzali někoho z registru a pak jsem jim tam přišla k ničemu a plánovali se změny, které zaskočily i ostatní pracovníky. Podruhé to bylo kvůli zdravotnímu stavu, kdy jsem skončila na infekčním oddělení s podezřením na klíšťovou encefalitidu, která se sice nepotvrdila, ale doktory celkem zarazila podobnost příznaků té nemoci, kterou jsem měla se zánětem mozkových blan. No a potřetí to bylo kvůli tomu, že jsem v práci vlastně dělala věci, které správně měla dělat moje nadřízená a jelikož je jednodušší vyrazit někoho, kdo je tam teprve krátce, tak jsem vyletěla já. Od té doby jsem registrovaná na úřadě práce a hledám zaměstnání a to aktivně. Nedělám si naději, že najdu něco, co mě bude bavit a nějak naplňovat, ale nevzdávám se.
Protože i já potřebuji peníze k životu, tak si přivydělávám na různých brigádách a jednom prodejním portálu na internetu. Jsou to malé peníze, ale alespoň něco.

Největším problémem zaměstnavatelů je, že hledají lidi s praxí, vysokoškolským diplomem a řidičským průkazem. Je jich strašně málo, kteří dávají šanci lidem, kteří mají jen středoškolské vzdělání a velmi malou praxi, která se dá počítat spíš jako nulová.
Nebo, když najdete konečně práci snů, tak zjistíte, že nejde o placené místo, spíš je to neplacená stáž. Což je velká škoda, ale na druhou stranu se mi to bude hodit do životopisu, abych získala později lepší práci.
V úvodním článku jsem se zmínila, že ta neplacená stáž je pro internetový deník jako redaktorka a editorka. Tahle zkušenost by mě měla posunout k šanci hledat později práci v nakladatelství. Sice to asi typově nevypadá na práci, která by mě bavila, ale ve skutečnosti jsem člověk, který miluje opravování překlepů a stylizace. Ale neplánuji nikdy učit češtinu, na pedagogickou fakultu neplánuju jít už jen z důvodu, že mám poslední dobou obrovskou chuť začít vraždit některé děti školou povinné. Včetně mojí teen sestry.

Mám kamarádku, která slušnou práci našla až po roce hledání, takže neztrácejme naději.

Vaše

Normal Girl